Naše cesta ke Strakáčovi
Jsme taková normální rodinka. Mě Aleše, provázela zvířata od dětství. Pes byl před strakáčem pouze jeden - tvrdohlavý jezevčík Čik. Vládl celé rodině, neposlouchal, spal v posteli, vážil 12 kilo a dožil se 12ti let. Na poslední injekci jsem ho vezl už jako dospělý a tekly mi slzy. Jak říkal Forest Gump: "Moje máma říkala, že smrt patří k životu. Chtěl bych to změnit!". Po studíích přišla práce a z přítelkyně se stala manželka. Aktuálně máme 2 dcery (9 a 6 let). Dalším důležitým členem rodiny je babička. Žijeme poklidně hektickým životem v rodinném domku s velkou zahradou. Před pár lety nás děti trpělivě přesvědčovaly o nutnosti zvířecího kamaráda. První, druhá i třetí kočka nás opustila. Děti zvítězily. Budeme mít psa. Ale jakého? Udělal jsme předvýběr plemen vhodných k dětem. Trvalo mi to asi 2 týdny. Hrdě jsem seznam ukázal ženě, přičemž mě žádné plemeno v seznamu neoslovilo a vzhledem neuchvátilo. Žena Melluzína hned reagovala, že se ji žádný psík nelíbí. Přeběhla rukama po klávesnici počítače a na monitoru se zjevil strakáč.Toho chci, to byla má první slova a po přečtení více informací o tomto plemeni mi bylo jasné, že strakáč je pes pro nás. No, jak s oblibou říkám: "V mém domě je i pes fena."
A TAK JSEM SE ROZHODLI, ŽE BUDEME "STRAKATÍ"
Vybírala malá Melluzína
Cameron - naším jménem Shira je dospělá a žije celoročně venku. Má luxusní boudu, a když v zimě hodně mrzne, spí v přepravním kotci na chodbě. Je to psík velmi snadno učenlivý. Chceme pouze základní poslušnost - sedni, lehni, místo, ke mně, zůstaň. I když máme velkou zahradu, tak je skoro každý den na procházkách se mnou nebo s babi, občas s celou rodinou. Jezdí s námi na dovolené, na pánské "turisticko - pivní" prodloužené víkendy, byla i na vodě . . . rozhodně se za ni nemusíme stydět. Je to prostě slušně vychovaná společenská holka.